Zvukové projevy psů
ŠTĚKÁNÍ:
Nepřetržité štěkání středního zabarvení: "Smečko, sem! Možná hrozí nebezpečí! Někdo se blíží do našeho území!"
Nepřetržité štěkání, ale o něco pomalejší a hlubší: "Vetřelec (nebo jiné nebezpečí) je velmi blízko. Připravte se k obraně!"
Výrazný štěkot se třemi nebo čtyřmi krátkými přestávkami a středního zabarvení: "Myslím, že je poblíž nějaký vetřelec nebo jiné nebezpečí. Vůdce smečky by to asi měl zkontrolovat."
Prodloužené neustávající štěkání se středními intervaly mezi každým projevem: "Je tam někdo? Jsem tu sám a chci společnost" To bývá nejčastější odezva na věznění nebo ponechání o samotě na dlouhou dobu.
Jedno nebo dvě ostrá štěknutí středního tónu: "Nazdar!" Jde o nejtypičtější způsob uvítání.
Jedno ostré, krátké zaštěknutí hlubšího tónu: "Tak dost!" Takový zvuk můžeme často zaslechnout od feny, která vychovává svá štěňata. Může také značit znechucení psa, například když ho vyrušíte ze spánku nebo zatrhnete o srsti při česání a podobně.
Jedno krátké ostré štěknutí se zvyšuje se intonací: "Co to je? nebo "Aha?" Značí poplašení nebo překvapení, Jestliže je dvakrát nebo třikrát zopakováno, znamená zřejmě: "Pojďte se na to podívat!" Pes svolává smečku k prozkoumání nové události. Stejný typ štěknutí, ale ne tak krátký a ostrý, oznamuje: " Sem!" Mnoho psů používá takové štěknutí u dveří, aby dali najevo, že chtějí ven. Totéž, ale o něco klidnější, znamená: " Skvěle!".
Jedno zavytí nebo krátké, velice vysoké zaštěknutí: "Au!" reakce na náhlou neočekávanou bolest.
Série vytí: "Bolí to!" "Jsem zraněn." Odpověď na déletrvající bolest či strach.
Zajíkavý, středně hluboký štěkot: Jestliže by se normální zaštěkání přepsat ?ruff", potom tohle by mohlo znít "arr-ruff". Přeložme to jako: "Pojďme si hrát!" Pes je využívá, když chce někoho získat pro svoji hru.
Zvyšující se štěkot: Je to většinou série štěknutí, každé začínající na střední úrovni a ostře stoupající téměř až k zavytí, ale přece jen ne tak úplně vysoko. Jde o hravý štěkot, užívaný při dovádivých rvačkách a přetahování, signalizuje vzrušení a značí něco jako: "To je skvělá zábava!"
VRČENÍ:
Slabé, hluboké vrčení: " Dej si pozor!" "Zpátky." Většinou je pes využívá jako výhružku. Útočník zpravidla couvne, a pes tak získá více prostoru.
Hluboké vrčení se štěkotem: Je to vrčení, které přechází ve štěkot. Znamená: "Jsem rozzloben a připraven bojovat!" Jedná se o jasnou výhružku, pokud bude následovat další nátlak na psa, pes zaútočí.
Vyšší vrčení se štěkotem: " Bojím se, jsem zastrašen, ale budu se bránit." Tohle je výhružka méně sebejistého zvířete, které však bude nejspíše bojovat, bude-li k tomu donuceno.
Vlnící se vrčení: Tohle vrčení postupuje od hlubokých až k vysokým tónům s drobnými poštěknutími. Znamená: "Jsem zděšen. Jestli se přiblížíš , možná budu bojovat, ale možná také uteču." Máme co do činění s bojácně-agresivním chováním velice nejistého psa.
Hlasité vrčeni,ale se skrytými zuby: " To je bezva hra!" "Bavím se!" Takový zvuk můžeme zaslechnout během zábav, vrčení přitom může být proloženo rádoby výhružným blafáním. Tento projev většinou vyjadřuje psovo intenzivní soustředění, jako pří bitvě o ručník nějaké podobné aktivitě.
DALŠÍ ZVUKOVÉ PROJEVY:
Tiché kňučení: "To bolí!" "Někdo mi ubližuje!" Obyčejná osoba může takový zvuk zaslechnout nejspíše ve veterinární ordinaci, když pes trpí, nebo když se nějaký poddajný pes ocitne v cizím neznámém prostředí, které vypadá nebezpečně. Jde o kníkot podobný tomu, který vydávají štěňata, když ji jim zima, mají hlad nebo strach.
Hlasitější, o něco delší kňučení: "Prosím, dejte mi…" Chci…" Pes tento zvuk většinou používá, když se dožaduje žrádla či vodítka, když se snaží upoutat pozornost svého pána a podobně.
Vzdychnutí: tento zvuk, který bývá provázen ulehnutím psa a položením hlavy na přední tlapy, může mít dva významy:záleží na situaci a dalších viditelných projevech. Pokud má pes napůl přivřené oči, je to výraz spokojenosti a sděluje tak: "Je mi fajn a hodlám se tady složit".
Pokud má přitom pes oči naplno otevřené, pak je to výraz zklamání, že se nějaké očekávání nenaplnilo-asi nejlepším vysvětlením je: "Vzdávám to!"
Hluboký, táhlý štěkot: tohle je charakteristický zvuk psů během lovu. Kdybychom jej přeložili znělo by to asi takto: "Následuj mě!", "Dostaneme ho!"nebo " Všichni za ním!"
Štěkot s vytím: Zní to asi haf-haf-haf-haúúú, s posledním prodlouženým zavytím. Většinou to znamená: "Jsem sám," " Cítím se opuštěně" nebo "Je tam někdo?"
Vytí: " Jsem tady!", "Tohle je moje území!", "Slyším tě!" Sebejistý pes vyje často, aby všem oznámil svou přítomnost. Vytí také bývá častou odezvou na posledně zmíněný pocit. Je však pro lidské ucho o něco libozvučnější, neboť ono štěkání s vytím, v angličtině označované jako yip-howl, bývá označováno za velice truchlivé.
Bědování: Tenhle zvuk připomíná něco jako ar-owl-wowl-wowl… v krátkých časových intervalech. Je to kupodivu zvuk spontánního potěšení a vzrušení, který znamená: "Pojďme!" nebo "Mám radost!" Pes se tak projevuje, tehdy když se chystá něco, co má rád.
Supění: "Jdeme!" Klasické znamení vzrušení.